Fotím ráda, fotím často a vlastně všechno kolem sebe. Někdy se povede až nečekaně zajímavý záběr a někdy je naopak i s nádherným námětem fotka plochá a vlastně nejenom tuctová ale doslova nezajímavá. Občas tak nějak spíše intuicí vycítím, která varianta ze dvou tří záběrů je ta vydařenější i třeba díky nějakému nepatrnému detailu ale vlastně pořádně nevím do dnes, proč to tak je a jak to funguje. Proto jsem se rozhodla najít si o fotografování nějakou teorii, abych se něco nového dozvěděla a třeba se při focení i posunula někam o kousek dál.
Zásadní dovedností, která povyšuje fotku třeba i hezkou na fotku dobrou je udržet ve fotce pocit prostoru. Na názorných příkladech dokládá, jak promění záběr krajiny v popředí umístěné auto, jinde zase tmavé chomáče trávy, které nechají vyniknout v pozadí sopku.
Klíčové principy, které umožňují fotografii vdechnout trojrozměrnost jsou: používání linií v krajině, průhled přes temnou siluetu podloubí na náměstí, rozmazání pozadí u portrétů nebo focení drobných předmětů např. hrnečku v kavárně.
Přímo to souvisí s touhou našeho mozku, aby obraz rychle přečetl, pochopil a nechal se jím v tom nejlepším případě pohltit. Jde o čitelnost fotky, dodání právě toho bodu, který navodí pocit prostoru a určitého měřítka v případě focení zvláštních tvarů, kdy třeba nejde na první pohled rozpoznat, o co se na fotce jedná.
Linie
Základní prvek pro udržení pocitu prostoru. Dává oku jasný návod, jak fotografie číst. V krajině např. potok, kopce, střídání barevných ploch.
Rámování, vinětace a podobné rozbíjení prostoru
Zatmavování, focení přes nějaký průhled (okno, dveře, loubí), začleňování různých překážek do kompozice je klasický postup. Nemusí se jednat o úplné zatmavení, stačí temná plocha v jedné části snímku, která nasměruje pozornost k ústřednímu motivu.
Pevný bod
Detail, který přitáhne pozornost, dodá celému výjevu pocit prostoru, pomůže mozku obraz uchopit a pochopit. Např. stan na fotce pouště, bez něj je fotka nepřehledná.
Žádné komentáře:
Okomentovat