Římské číslice představují způsob zápisu čísel pomocí několika vybraných písmen latinské abecedy. Jedná se o takzvanou nepoziční číselnou soustavu, pro které je charakteristická skutečnost, že hodnota číslice je daná jejím symbolem a nezávisí na její pozici v zapsaném čísle.
I
Římské číslice vznikly přirozenou cestou. Římané počítali na prstech. Zápis čísel 1, 2 a 3 jako I, II a III graficky vyjadřuje jednotlivé prsty.
V a X
Také tyto dvě římské číslice mají svůj původ v lidské ruce: Římská číslice V (5) je vyjádřením dlaně s pěti prsty – V tvoří tvar mezi palcem a malíčkem. Římská číslice X (10) jsou dvě dlaně u sebe (10 prstů).
L a C
Latinsky sto je centum – odtud C. Padesát je polovina ze stovky. L tedy vzniklo „rozpůlením“ znaku pro 100 (C).
D a M
Tisíc je latinsky mille (odtud M pro 1000). Znak D pro 500 vznikl opět grafickým „půlením“ znaku M, tentokrát svisle. Vznikl tak znak podobný písmenu D.
Římané neměli žádné slovo pro milión a takto velká čísla používali velmi zřídka. Teprve později a zvlášť ve středověku bylo nutné zapisovat i větší čísla. Proto se stal znak X číslem 10 000, C číslem 100 000 a M číslem 1 000 000. Tyto čárkované symboly se ale dnes prakticky nevyskytují.
| Římské číslo | Arabské číslo |
|---|---|
| I | 1 |
| V | 5 |
| X | 10 |
| L | 50 |
| C | 100 |
| D | 500 |
| M | 1000 |
| MCMXCIX | 1999 |
| MDCLXVI | 1666 |
| MCDXLIV | 1444 |
Žádné komentáře:
Okomentovat